Geschichte deutsch

Děkanský kostel svatého Jiljí v Jirkově

Nejstarší jirkovskou stavební památkou je kostel sv. Jiljí. Původně zde stával raně gotický kostelík z doby kolem roku 1300, postavený na ostrůvku jako opevněný kostel. Přístup k němu byl po můstku. Byl přestavěn v pozdně gotickém stylu z roku 1538 a postavený za použití starších částí. Věž byla přistavěna v letech 1540 - 1545 a teprve v roce 1583 zastřešena. V roce 1642 bylo nutno zastřešení věže provést znovu, válečné události ji silně poškodily. Od roku 1587 až do roku 1837 vyvolával hlásný ze všech rohů této čtverhranné věže každou celou hodinu od 22 hodin večer do 4 hodiny ranní.

Kolem roku 1650 rozšířen a zbarokizován. Kolem roku 1660 byla na jižní stranu lodi přistavěna červenohrádecká kaple a na severní stranu kaple sv. Jana Nepomuckého se samostatným vchodem z Kostelního náměstí, dnes již zazděným. Roku 1784 byly do kostela pořízeny nové varhany a roku 1823 byl kostel nově vydlážděn. Kostel byl mnohokrát opravován - roku 1590 ještě protestanty, pak roku 1661, 1777, 1850, 1885, 1919, 1947 a začátkem 90. let, kdy se našly listiny, vložené při jednotlivých opravách. Kostel je jednolodní, zakončený nevýrazným presbytářem. Má mohutnou předsíň a třípatrovou věž s ochozem a bání s lucernou. Vnějšek je prostý, polygonální presbytář a nároží lodě jsou zpevněna opěrnými pilíři. Okna v lodi jsou hrotitá bez kružeb.

Vchod do kostela je ze severní předsíně pozdně hrotitým gotickým portálem z doby stavby a hlavním portálem v západním průčelí ze stejné doby. Vnitřek lodi byl zbarokizován v 18. století. V lodi je valená klenba s pásy, tribuna v západní části lodě je podklenuta křížovými hřebínkovými klenbami na hranolových pilířích. Roku 1909 byl na severní stranu věže přenesen ze staré dívčí školy městský znak.

V kostele jsou pohřbeni někteří členové šlechtických rodů, kteří významně zasáhli do dějin města. Mají zde náhrobní desky např.: renesanční náhrobek Václava z Veitmile z roku 1532 (postava rytíře), Kryštof z Karlovic - (postava klečícího rytíře) pískovec z roku 1578, V červenohrádecké kapli v podlaze je pochován Jindřich z Rottenhanu a jeho choť Gabriela Czernínová a jejich dcery Gabriely z Buquoyů - litina z roku 1836 a Jan Nepomucký z Trauttmannsdorfů - mramor z roku 1846. V červenohrádecké kapli je obraz Obětování P. Marie od Dominika Zampieriho z počátku 17. století a v kostele je pozdně gotický dřevěný polychromní krucifix z počátku 16. století - práce z okruhu U. Creutze. Nad vstupem do sakristie je oválný olej Narození Páně, pravděpodobně z okruhu J. P. Brandla z počátku 18. století.

U kostela je mariánský sloup - Panna Maria Bolestná, umělecky hodnotné dílo českého barokního sochaře J. Brokoffa z let 1695, které bylo postaveno na památku přežitých hrůz v době třicetileté války a let následujících.

fotky v odkazu: Kostely a kaple


 

Poutní kostel Panny Marie v Květnově

Kostel byl postaven na místě kaple, jejíž vznik se datuje do 14. století. Postupnými úpravami a rozšiřováním kaple vznikl kostel tak jak ho známe dnes. Na rozšiřování kostela se podíleli zejména významní lidé tehdejší doby, ale i lidé obyčejní, kteří byli na místní dominantu patřičně pyšní. Od svého vzniku je kostel významným poutním místem. Je zde uctívána patronka místního kostela, Panna Maria. V dnešní době je kostel Panny Marie, vinou minulé doby ve velmi špatném stavu.

V 16. století, kdy se v kostele konala první bohoslužba a došlo zde k zázraku znovunabytí zraku u jednoho slepce, stal se kostel Panny Marie v Květnově poutním místem. Od té doby se tu první tři víkendy v červenci konávají každoročně poutě.

Početná procesí mířící do Krušných hor měla stejný cíl: poutní kostel Panny Marie na Květnově, ležící na pahorku, částečně porostlém listnatými stromy. Tomuto poutnímu kostelu vděčila obec za to, že byla známa i za hranicemi nejen okresu, ale i státu. V době konání poutí byly v okolí kostela a podél cesty postaveny nespočetné boudy pro kramáře s nejrůznějším zbožím. Na návsi bylo možné vidět různé lidové atrakce pro obveselení.

Dne 31.3. 1784 a znovu 26.7. 1785 se jednalo o uzavření květnovského kostela (jako u mnoha jiných v té době) a o přenesení milostné sošky do kostela v nedalekém Blatně. Jenže právě tehdy vypukla v Chomutově epidemie tyfu, která způsobila značné ztráty na životech a lid se proto začal velmi intenzivně modlit a konat poutě na Květnov. A to i přes částečnou zdrženlivost duchovenstva, přes varování s poukazem na tehdejší platné zákony i přes zákazy ze strany místních úřadů. Zbožný lid byl přesvědčen, že vroucími modlitbami na omilostněném místě si vyprosí osvobození od nakažlivé nemoci. V týdnu Navštívení Panny Marie bylo v květnovském kostele napočítáno 8.000 věřících u svaté zpovědi a svatého přijímání.

    Roku 1813 v Chomutově opět vypukla nakažlivá nemoc, kterou tam dovlekli zranění vojáci. Město se proto zasvětilo Panně Marii Květnovské a na 1. neděli adventní putovali odtud v mimořádném procesí do hor.

      Na doporučení místních úřadů vydala dne 6. srpna 1807 zemská vláda dekret, dle něhož směl kostel na Květnově zůstat otevřený. Byla ale dána podmínka, že obec Květnov se musí starat o udržování kostela.

    Dne 10. srpna 1814 na úřadě Červeného Hrádku za přítomnosti císařského komisaře, blatenského faráře, šesti představitelů kostelního sboru a několika hodnostářů byl květnovský kostel odevzdán svému původnímu určení s dříve už naznačenou podmínkou. To se vše dělo  slavnostním způsobem a šesti tehdejším obcím, které měly ke Květnovu patronátní právo, byl kostel předán do vlastnictví.                                                        

 fotky v odkazu: Kostely a kaple           


Nový kostel sv. Mikuláše v Boleboři

První známá písemná zpráva o Boleboři je z  r. 1352: "Gotfridi villa". Vedle tohoto latinského názvu se však již r.1386 objevuje v žatecké listovní knize název Boleborz. Toto dvojí označení se užívalo až do 17.století. Vedle Gottirsdorf, Gotterstorff atp. se vyskytoval Boliborz, Boleborss atd. Český název označoval pravděpodobně jen Boleborův les a teprve později byl přenesen i na osadu, která tam vznikla. Zdá se, že česká osada byla v době německé kolonizace podstatně rozšířena a přijala jméno svého lokátora Gottfrieda - Gottfriedsdorf - Gottrfiedova ves. V 19.st. se objevuje český novotvar: Boleboří.

    Při staré obchodní cestě z Míšně do Prahy, vedoucí přes Boleboř, bývalo v místech za kostelem strážní hradiště. Hlubší archeologický průzkum však zde ještě nebyl proveden.

   Farnost v Boleboři je doložena už roku 1357 (jako "plebánie" - tj. venkovská farnost). Farář pro Boleboř je potvrzen od roku 1384. Nejstarší dochované matriky jsou z roku 1775. Farní kostel, který několikrát změnil svou podobu je od počátku zasvěcen svatému Mikulášovi.

     Farnost patřila původně pod panství hradu Žeberk. V letech 1374-1379 je např. Ota z Bergova, pán tohoto panství, uváděn jako patron kostelů ve vsích Boleboř a Bernov. Roku 1383 koupil Starý i Nový Žeberk Těma z Kodlic a také on je uváděn jako patron zdejšího kostela.  V letech 1565-1622 měla zdejší fara protestantské pastory a do duchovní správy patřil i Orasín, Pyšná, Mezihoří, Bernov, Svahová, Načetín a Kalek.

     Třicetiletá válka Boleboř hodně poničila. Kostel vyhořel. Nová fara byla postavena roku 1716 a nový kostel - už barokní- v letech 1725-1729. O náklady na stavbu se dělila církev i vrchnost. R.1794 byla Boleboř i s kostelem a farním dvorem pod patronátem ahníkovské vrchnosti.

U silnice směrem na Jindřišskou stojí barokní socha svatého Donáta z roku 1744. Na tomto místě je celoročně větrno a v zimě se zde větrem vytváří velké návěje, znemožňující na několik hodin přístup do obce Podle pověsti byla socha postavena právě zde, aby svatý Donát ochraňoval obec před nepřízní počasí.

    Po mimořádném suchu  a při silném větru v roce 1947 a sérií požárů v jiných vesnicích zasáhl oheň i Boleboř a zde kostel, faru, farskou stodolu a 12 obytných domů. K tomuto požáru se sjelo přes 30 hasičských sborů. Ruiny kostela i vyhořelých domů stály v obci až do roku 1959, kdy byly odstraněny.

    Trvalo přes 30 let než se zrodila myšlenka na postavení nového kostela. Díky sponzorské pomoci bývalých německých obyvatel mohl být 23.srpna 1993 slavnostně vysvěcen nový kostelík svatého Mikuláše. Vysvětil a první mši svatou sloužil litoměřický biskup ThDr. Josef Koukl. Kaple byla postavena na stejném místě jako bývalý kostel a je to jediný kostel postavený po převratu r. 1989 na území litoměřické diecéze. Ke kostelíku byla přistavěna roku 1999 věž - zvonice a v srpnu 2000 do ní  byl zavěšen a vysvěcen zvon z Orasína.

    V dnešní době jsou zde mše slouženy vždy v poslední neděli měsíce v 15.00 hodin farářem z Jirkova. Každé léto kolem 23. srpna se zde koná slavnostní česko-německá mše za účasti Čechů i bývalých německých obyvatel. Pěší pouť z Jirkova se do kostela koná vždy na svátek svatého Mikuláše. Zvláštní mše jsou pak na vánoce a o velikonocích.

    Do bolebořské farnosti dnes patří Boleboř, Mezihoří, Orasín, Pyšná, Svahová a Zákoutí (Bernov).

fotky v odkazu: Kostely a kaple